VZPOMÍNKA NA VÁCLAVA HAVLA
Před 'rande' s Václavem Havlem jsem měl fakt velkou trému
S panem prezidentem jsem se potkal před pěti lety také coby starosta města Svitav. Jak na něho vzpomínám dnes ?
Vzpomínám na návštěvu Václava Havla ve Svitavách u příležitosti 750 let založení města.
Návštěvě předcházela schůzka v Praze. Sešli jsme se v Krušnohorské restauraci u Národního divadla, kam chodíval pan prezident na oběd. Dojednal to senátor Jiří Brýdl. Měl jsem trému, jakou člověk před důležitým „rande“ mívá. Vybaven jsem byl oficiálním pozváním města na 750 výročí Svitav a prosbou o pokřtění kroniky města. S sebou jsem měl její pracovní verzi a to myslím nakonec rozhodlo. Je tedy i zásluhou autorů Radoslava Fikejze a Vladimíra Velešíka, že pan prezident spolu Petrem Pithartem, autorem předmluvy kroniky, na oslavu přijeli. A zase jsem měl trému, ale milou. Ostatně milé bylo celé setkávání v průběhu oslav. Na radnici, na náměstí v historizujících kostýmech, při křtu, na setkání v sále Ottendorferova domu s občany a dole se skleničkou dobré slivovičky. Nezdálo se mi, že by od nás ze Svitav nějak zvlášť spěchal.
Jak na mě působil jako člověk a jako významný politik?
Jako na většinu vnímavých a pozorných lidí. V anketě „Největší Čech” ho ostatně předstihl jen Lucemburk Karel IV. a první prezident T. G. Masaryk. Velký demokrat a filozof. Václav Havel byl ve světě respektovanou osobností. Nevynikal energicky vystrčenou bradou a udílením rad ostatním. Respekt si vysloužil svou integritou minulých i současných postojů a konání ve prospěch občanských práv, svobod a aktivní občanské společnosti. Je docela symptomatické, že ho za to řada domácích politiků, kteří si pletou kdo pro koho tady je, zrovna nechválí...
Co pro mě Václav Havel znamenal?
Jistotu, přesvědčení či zkušenost, že o správnou věc má člověk trvale usilovat, i když není vždy správně pochopen nebo je dokonce vysmíván. Tou správnou věcí je společnost svobodných, zodpovědných lidí. Václava Havla jsem začal vnímat od roku 1967 , kdy s Janem Procházkou tehdy povzbuzoval spisovatele, aby se vyjadřovali k svobodnějším politických změnám u nás. Nevzdal to ani po roce 1969 a nevzdával to ani do posledních dní.
A to je trvalá hodnota a nejsilnější odkaz našeho pana prezidenta.
Foto:Eduard Hromadník